Mesiac marec ubehol ako voda. Na začiatku mesiaca ma napadlo, usporiadať malú súťaž. Výherca,resp.výhercovia tejto súťaže mohli získať za svoje komentáre knihu, ktorú som pred nedávnom napísal: Work Life Balance-prežite krízu a naučte sa vychutnávať si život. Musím povedať, že komentárov sa “urodilo” celkom bohato, čo ma samozrejme veľmi potešilo. A neboli to len komentáre dvojriadkového typu-super príspevok:)” Práve naopak, mnoho príspevkov by sa dalo pokojne dalo považovať priam za regulérny článok s tematikou o akej na blogu timelifemanagement píšem. Skrátka, chcem poďakovať všetkým za to, že si moje články prečítali a dokázali k nim zaujať stanovisko a prispieť aj zo svojimi cennými skúsenosťami. Nuž teda, kto sa stal víťazom?
Na prvom mieste v kvalite komentárov sa umiestnila Fialka. Na druhom mieste v počte komentárov sa umiestnil Braňo Dudáš a na treťom mieste sa umiestnil Skatemurai. Všetkým výhercom blahoželám a poprosím ich aby mi zaslali svoju adresu (na info@koucing.org) aby som im mohol poslať knihu. Blahoželám víťazom a teším sa na ich ďalšie komentáre.
photo by: http://thegoldguys.blogspot.com/
Předkomentář na úvod:
Myslela jsem si, že to bude lehčí. Vždyť to dělám do svého čtenářského deníku celé roky. No jo, jenže já si rozumím. Ať se bavíme konkrétně: str. 8: … bojovník si starostlivo vyberá miesto, kde bude bojovať. Napíšu “str. 8 – taky pitomost” a je mi to i po letech jasné. Tady se zřejmě někdo zeptá: Proč pitomost? A další: Proč “taky”? Vždyť je to teprve strana 8!
No proč. Kdyby šlo o mně, taky si radši prohlídnu terén. Jenže v životě je to jako ve filmu – prostě nemáte čas, přepadnou vás ze zálohy, nebo to místo obsadí před vámi atd. Kromě filmu 7 samurajů a 1. série Kung Fu si nevzpomínám, že by se někdo věnoval terénu. Rozcvičují se, to ano. A vyhrávají. A když umřou, tak po nich zůstanou úhledné mrtvoly, na rozdíl od nás obyčejných smrtelníků.
Možná je slovo pitomost zbytečně silné, měla jsem si raději napsat: Znát místo boje může být důležité, ale vyhlídnout si, kudy když tak uteču, může být užitečnější.
A proč je tam to “taky”? Protože v odstavci předtím se píše o cestě, ale k tomu se dostanu v dalších komentářích.
Když jsem si začala v zápiscích všechno vysvětlovat podrobněji, zjistila jsem, že neumím pokračovat, dokud ten předešlý není celý. To se mi nikdy dřív nestalo a nevím, jak to obejít.
Súčasťou výberu miesta, kde budem bojovať,je mať aj jasno v tom, kde je úniková cesta, keď všetky riešenie zlyhajú je lepšie odísť. V vo vete “bojovník si starostlivo vyberá miesto kde bude bojovať” je vlastne ukryté všetko: prehliadka terénu,únikové cesty, prvky,ktoré mi môžu pomôcť a pod. V tej vete je obsiahnuté poukázanie na to, že sa príliš často vrháme do akcií bez toho aby sme ich pred tým rozmysleli. Nemyslíme na dôsledky, jednáme zbrklo. Bojovník by nemal jednať zbrklo. Bojovník vie, že žije len raz a preto vidí dôležitosť v tom, aké boje si vyberá. Budem bojovať s predavačkou v obchode? Budem bojovať so svojou manželkou, šéfom,kolegom? Možno ano,možno nie,ale mal by som mať jasno v tom, čo sa môže diať, ako sa boj bude vyvíjať a kde by to mohlo skončiť. Mimochodom, táto veta nie je z mojej hlavy, ja som ju len parafrázoval. Jej autorom je inakší frajer-Don Juana z kníh Carlosa Castanedu:)
S donem Juanem teprve začínám, vždycky mám u takových delších sérií strach, že by se mi brzy zprotivily. Ale spíš jsem hádala na inspiraci od Paula Coelha.
S tím bojovníkem jsem to při prvním přečtení taky takhle pochopila – že si omrkne nejen nejlepší místo k útoku, ale i únikové cesty. Jenže já mám aspoň “výcvik” z filmů o kung fu. Taky to může číst člověk, kterému se dnes neustále vtlouká do hlavy pozitivní myšlení atd. a ten si klidně řekne: Prohlédnu si místo, kde zvítězím.
Já se prostě na tyto věci dívám z hlediska toho slabšího, bojácnějšího a méně schopného.
A to je teprve úvod 🙂